O prvním adventu,míře stresu a dobrém svařáku
30.11.2022
První advent je za námi a opět je to tady. Příprava na Vánoce je odstartována a já se cítím chycená do pasti, plíživě se ke mne blíží pocit selhání. Nemám plán, kdy budu péct vánoční cukroví, nemám plán, kdy půjdu nakupovat dárky. Trochu plán byl, že tentokrát budou Vánoce jiné, protože...Otázka zní, jak ten vánoční čas zvládnu?
Přemýšlím, co mi to vlastně chybí a z čeho ta má nespokojenost ve skutečnosti plyne. Chybí mi příjemné zážitky a možnost vychutnat si předvánoční čas jinak. Blížím se ke své kadeřnici Rendě, vlasové kouzelnici a naprosté jistotě, pokud potřebuji zlepšit náladu. První položka ze seznamu, vánoční cukroví, je fuč, dostávám tip na poctivou pekárnu, která skvěle peče, a objednávám, co potřebuji. Po cestě kupuji adventní věnec v malém zastrčeném květinářství u Petrského náměstí. Volá mi dcera, je doma a vaří čaj. Těším se domů. Navzdory tomu, co mi místy běží hlavou, docházím k rozhodnutí, že nebudu na tento vzácný adventní čas rezignovat. Jo, a na ten dobrý svařák půjdu s kamarádkou v sobotu.