Emoce na pracovišti

Emoce jsou součástí života každého z nás, někdy se jedná o emoce příjemné, jindy o ty méně příjemné. Jak je to ale s emocemi na pracovišti? Jak s nimi pracovat tak, aby nám byly k prospěchu a nedošlo k profesní sebevraždě? Tak o tom všem je dneska můj článek.

Představte si situaci, jste ve svém zaměstnání, které vás baví, akorát teď prožíváte období, kdy máte pocit, že je toho na vás nějak moc, všechno se na vás valí, kolegové od vás pořád něco chtějí a vy nevíte, kam dřív skočit. Sice máte za sebou super školení na time management, delegování a plánování i leadership. Teoreticky víte, co byste měli dělat, ale emoce se na vás hrnou ze všech stran, už ani pořádně nejíte, zapomínáte se napít, máte pocit, že se vám rozskočí hlava, v noci nemůžete pořádně spát, protože přemýšlíte nad tím, co vás zítra čeká, jestli jste udělali všechno....

V tuhle chvíli je nejlepší se zastavit. Dát si sám sobě STOPKU a uvědomit si, že země se bude točit i bez vás. Nejste nenahraditelní. Odpočatí a více uvolnění budete své firmě, zaměstnavateli i okolí mnohem více k užiteční, navíc se s vámi budou lidé cítit lépe. Pokud jste v pozici manažera nebo ředitele uvědomte si, že vaše emoční rozpoložení ovlivňuje všechny lidi, které vedete. Tady jsem vám asi nepřidala, že....

Pojďme tedy od začátku a hezky postupně.

V první řadě, si řekněme něco o emocích a jejich významu v životě. Emoce jsou takovým pomyslným ukazatelem vztahu člověka k sobě samému i k jeho okolí. Jsou blikající kontrolkou v situacích, kdy se řídíme do pekel a je jen na nás, jestli je budeme přehlížet nebo s nimi začneme pracovat. Jsou to vlastně naši kamarádi, kteří nám umožňují mít život mnohem barvitější a zajímavější. Slouží nám jako informace o aktuálním dění, ale také jako zpětná vazba na naše jednání. Ukazují způsob, jak člověk přijímá a posuzuje různé skutečnosti ve svém životě. Ukazují, že jsme lidmi a ne roboty.

Jak pracovat s těmi nejčastějšími emocemi na pracovišti? 

Všímáte si toho slova PRACOVAT, NE POTLAČOVAT SVÉ EMOCE? Vztek, nadšení, závist, nervozita, strach věřím, že tohle jsou přesně ty emoce, které zná každý z nás. V pracovním životě emoce ovlivňují nejen naše pracovní nasazení, ale také rozhodování. Rozhodně by nebylo efektivní křičet na své kolegy nebo podřízené, mnohem lepší je se nejdříve zamyslet nad tím, proč vůbec tahle emoce vznikla. Je to v důsledku nerespektování svého kolegy/nadřízeného, neschopnosti říci ne, a s tím souvisejícího přepracování, potřeby vyhovět všem okolo, hladu a žízně nebo je ta příčina někde jinde? Můžete začít s otázkou PROČ, kterou si položíte pět krát za sebou. Např.

• proč mě dneska naštval Honza - neudělal to, co měl
• proč mi vadí, že neudělal to, co měl - protože jsem na to spoléhal
• proč mi vadí (co je na tom nepříjemného), že jsem na něho spoléhal - jsem teď za blbce
• proč mi vadí, že jsem teď za blbce - protože chci vypadat před ostatními dobře
• proč je pro mě důležité vypadat před ostatními dobře - odpověď si doplňte sami podle sebe....

Jakmile zjistíte svůj důvod proč, můžete se zamyslet nad tím, co byste mohli příště udělat jinak, aby k takové situaci nedocházelo? Jestliže se to týká témat spojených se sebehodnotou, nastavováním si hranic, perfekcionismem, stresem, sebeláskou, sebevědomím apod. můžete zajít na školení k této problematice, přečíst si nějakou knihu nebo třeba vyhledat terapeutickou pomoc a přemýšlet nad řešeními společně s psychoterapeutem.

Další možností, jak lze reagovat na hněv je se na 5min omluvit, odejít na toaletu a tam dát své emoci prostor.

Jestliže pracujete s lidmi, často se od vás očekává, že budete celý den příjemní, pozitivně naladění a nadšení. Ne vždy je to ale možné.  V takové chvíli se zamyslete nad tím, co vám dělá radost. Může to být poslech hudby, procházka v obědové pauze nebo cokoli jiného. Pokud chcete jít na schůzku nadšení a zrovna se tak necítíte, zkuste si udělat 20 dřepů, kliků s tlesknutím nebo jakékoli aerobní aktivity, uvolní se vám hormony štěstí a budete se cítit lépe (testováno přímo manažery 😊) K budouvání příjemné atmosféry na pracovišti patří také oslavy firemních úspěchů, hravé soutěže v týmu nebo teambuldingy, které nadšení zvyšují. A nadšení je nakažlivé. Vzpomínám si na jednu ze svých školních brigád, kdy moje nadřízená každé ráno dělala sranda newsletter. Byl to hezký začátek dne a na oddělení panovala již od rána dobrá nálada.

Poslední emocí, u které bych se ráda zastavila je nervozita například před prezentací. Najděte si 10 minut pro sebe, kdy vás nikdo nebude rušit, zavřete si oči a dovolte si procítit tento pocit naplno, můžete si říkat i polohlasně dovoluji si být nervózní..ze začátku se bude váš pocit stupňovat, po nějaké době ale ustoupí a vy si uvědomíte, že je v pořádku být nervózní. V tu chvíli si polohlasně začnete opakovat dovoluji si, že to může být i jinak a nemusím být nervózní a představujete si se zavřenýma očima všechny další varianty, jak by to mohlo být jinak. Nebo si zkuste si vybavit některé ze situací, kdy jste byli nervozní a přemýšlet nad tím, co vám pomohlo, že nervozita odešla/nebyla ještě větší. 

Z těch více tradičních technik je dobrý hluboký nádech nosem do břicha a pomalý kontrolovaný výdech, který je delší jak nádech. Můžete také dělat pravidelnou vizualizaci situace, která vás čeká.  

A pokud si své emoce vybijete na svém kolegovi nebo podřízeném, existuje kouzelné slovíčko omlouvám se 😊

Tak s chutí do pracovního světa a nebojte se svých emocí. Odpovědi máte sami uvnitř sebe, jen je potřeba je objevit. Pokud byste potřebovali s objevováním pomoci, dejte nám vědět, jsme tu pro vás.