Moje proč aneb cesta k terapiím

Někteří z Vás se mě ptali, proč jsem se rozhodla stát se terapeutkou a jaká byla moje cesta. Inspirovali jste mě tak k tomu na webu založit blog a začít psát o tom, co vnímám jako důležité a zároveň pro Vás inspirativní. Budu i ráda, když se zapojíte a pošlete mi nějaké tipy, co dalšího by Vás zajímalo. Cílem je udělat pro Vás blog užitečný a umožnit Vám hledat odpovědi na některé otázky, se kterými za mnou přicházíte.

Tak tedy, bylo nebylo za devatero horami žila byla jedna holčička, která se rozhodla, že by chtěla být psycholožkou a pomáhat lidem. Tahle holčička ale potřebovala osobnostně dorůst, aby mohla být její ochota pomáhat opravdu efektivní a neubírala ji mnoho sil. Proto jsem se rozhodla nejdříve vystudovat vysokou školou s ekonomickým zaměřením, působila jsem jako konzultantka ve velkých společnostech a pracovala na změnových projektech (např. Globus, Komerční banka apod.). Moje práce byla převážně v managementu, ať už na pozici ředitelky, předsedkyně správní rady či HR. Po několika letech jsem ale měla pocit, že potřebuji dělat něco, co mi dává větší smysl, a proto jsem spoluzaložila obecně prospěšnou společnost, která učí finanční gramotnost a pracuje s dětmi z dětských domovů a pěstounské péče a připravuje je na život po tom, co odejdou z domova. 

Celou dobu mé profesní kariéry pracuji s lidmi, vedu je v rámci týmů nebo společně pracujeme na jejich osobním rozvoji. A čím déle pracuji s lidmi, tím více jsem si začala uvědomovat, že kromě koučingu, mentoringu či konzultací je pro mě důležité jít ještě hlouběji, do oblastí, kde se objevují naše osobní přesvědčení, zranění a další bolískty, které nás v našem životě brzdí. Setkávala jsem se s lidmi, kteří byli dle obecně platných kritérií úspěšní, přesto ale hovořili o tom, že jim v životě něco chybí. Hovořila jsem s nimi o nich samotných, o jejich hodnotách, vizích, životě a hledali jsme společně ta světýlka, která by pomohla danému člověku znovu rozsvítit jeho život, najít smysl, urovnat si vztahy, zdraví, sladit osobní a pracovní život a přitom se moci stále seberealizovat. Důležité pro mě vždy bylo, aby byla cesta pro daného člověka představitelná a tím i tedy uskutečnitelná.

Věřím, že každý může změnit svůj život k obrazu svému, žít lépe, šťastněji. Proto jsem se také přihlásila do systemického terapeutického výcviku. Chci lépe porozumět některým souvislostem a zároveň mít možnost pomoci těm, kteří se rozhodnou vyhrnout si rukávy a jít pracovat na svém lepším životě. Ke každému jedinci přistupuji s velkou pokorou, respektuji jeho tempo cesty změn, které si vybral.

A proč zrovna systemický směr? O tom si budeme povídat v dalším blogu :-)